Sourozenci, bratranci i pes v jedné knize – aby nikdo nezůstal v pozadí

Do jedné knihy se vejde pět postav. Poradíme vám, jak do příběhu zapojit sourozence, bratrance a sestřenice, prarodiče i domácí mazlíčky tak, aby nikdo nestál jen v pozadí. Děti si toho totiž všimnou. Pokaždé.

Pět míst pro postavy

Při vytváření knihy přidáváte postavy jednu po druhé. Mohou to být lidé, zvířata nebo plyšáci, celkem nejvýš pět. První postava je hlavní hrdina a můžete k ní přidat fotku nebo ji slovně popsat. U ostatních uvedete také jejich roli a vztah k hlavnímu hrdinovi, například mladší sestra, sestřenice, dědeček nebo nejlepší kamarád. Příběh tak ví, kdo ke komu patří.

Fotku můžete přidat i k dalším postavám, aby si byly podobné na každé dvoustraně. Bez fotky je popíšete slovy. To dobře funguje u vymyšleného draka nebo víly, ale u skutečných členů rodiny se fotce máloco vyrovná. Nezapomeňte, že i plyšák se počítá jako jedna z pěti postav.

Pět postav se možná zdá málo. Kniha má ale třináct dvoustran a s více postavami by byly obrázky přeplněné a příběh roztříštěný. Promyslete si, kdo do tohoto dobrodružství opravdu patří, a ostatní si nechte do další knihy.

Kdo bude hlavním hrdinou?

Hlavní hrdina je ten, koho příběh sleduje od první dvoustrany až po poslední. Pokud knihu dáváte dítěti, přirozeně se nabízí svěřit tuto roli jemu. Má-li být dárek pro dědečka, může být hlavním hrdinou on a jeho vnoučata se vydají na dobrodružství s ním.

U sourozenců to může být citlivější. Má-li být kniha pro oba, udělejte z nich tým: třeba starší sestru a mladšího bratra, kteří společně hledají klíč od zahradního domku. Napište to do políčka, kde popisujete, co má být v příběhu. Můžete například požádat, aby záhadu vyřešili společně. Oba tak dostanou důležitou roli, i když je jeden z nich uvedený jako první.

Nebo vytvořte každému dítěti vlastní knihu. Až bude první hotová, můžete jedním kliknutím vytvořit další, ve které bude hlavní hrdinkou mladší sestra a starší bratr dostane vedlejší roli. Postavy, fotky i styl ilustrací zůstanou stejné. Spravedlnost do puntíku, ale právě na takové sourozencům často záleží.

Ať má každý svůj úkol

Dítě, které na knihu vzpomíná s pocitem křivdy, nebývá hlavním hrdinou. Spíš je to sourozenec, který celou dobu stál jen v pozadí. Zamyslete se proto nad tím, co bude každá postava dělat. Kdo se jen veze s ostatními, zůstane komparzem. Kdo má vlastní úkol, stává se součástí dobrodružství.

Napište, čím je každý výjimečný. Třeba sestřenice Anička umí pískat na prsty, mladší bratr vždycky najde, co se ztratilo, a dědeček zná jméno každého ptáka. Stačí pár drobností o každém. Právě ty budou děti při listování hledat.

Dejte pozor na role, které děti zaškatulkují. Pokud je starší bratr vždycky ten odvážný a mladší sestra se vždycky bojí, oba si to zapamatují. Nechte je role střídat: jeden se odváží vylézt na strom a druhý přijde na to, jak se dostat dolů. Spojit je může také společný cíl, třeba záchrana uvízlé velryby nebo stavba voru.

Prarodiče, bratranci, sestřenice a kamarádi

Kniha, ve které vystupuje babička nebo dědeček, se u nich doma často stane tou nejčtenější. Může vyprávět o tom, co spolu běžně děláte, třeba o sbírání hub nebo pečení buchet. Nebo o něčem, co jste nikdy nezažili, například o cestě na Měsíc v dědečkově starém autě. Děti uvidí babičku běhat a šplhat tak, jak ji možná ve skutečnosti nikdy neviděly.

Bratranci a sestřenice, kteří se vídají jen o letních prázdninách a o Vánocích, mohou mít společnou knihu a každá rodina si může objednat vlastní tištěný výtisk. Pokud někdo z nich žije v zahraničí, knihu lze bez dalšího poplatku přeložit do jeho jazyka a obrázky zůstanou stejné.

Když jsou děti různě staré, kniha se píše pro jednu věkovou skupinu. Pokud vyberete věk nejmladšího dítěte, text bude krátký a nejstarší ho může ostatním předčítat. Pokud zvolíte věk nejstaršího, malí si poslechnou delší pohádku, třeba někomu zachumlaní na klíně.

Do příběhu se může přidat i nejlepší kamarád, nejdřív se ale zeptejte jeho rodičů. Pokud má být někdo na fotce, musíte být jeho zákonným zástupcem nebo mít souhlas jeho zákonného zástupce. Když rodiče nesouhlasí, můžete kamaráda místo toho popsat slovy.

Zvířata oživí příběh

Domácí mazlíček bývá často postavou, které se děti smějí nejvíc. Pes, který běží napřed, kočka, která odmítá jít s ostatními, a pak se objeví přesně ve chvíli, kdy je potřeba, nebo králík, který sní mapu pokladu. Připište i jeho zvláštnosti: třeba že se pes bojí vysavače nebo kočka pije jen z kohoutku.

Pro malé dítě není medvídek jen hračka, ale kamarád. Když v knize ožije, může to být ze všeho nejlepší. Dejte mu jméno a napište, co obvykle dělá.

V příběhu se může objevit i rodinný mazlíček, který už nežije. Kniha, v níž se kočka, která na jaře zemřela, vydá na poslední dobrodružství, může být citlivým začátkem rozhovoru o tom, jak moc nám chybí.

Když přece jen někdo zůstane stranou

Nejdřív si e-knihu sami přečtěte. Pokud si všimnete, že některý ze sourozenců zůstal v pozadí, můžete změnit text a požádat o nové obrázky. Před tiskem se to napravuje snáz než vysvětluje potom.

Někdy nesedí obrázky: mladší bratr vypadá starší, než je, nebo se sestřenčiny kudrlinky změnily v rovné vlasy. Požádejte o úpravu a několika slovy popište, co má být jinak. Stránka se pak znovu nakreslí. Tipy, jak pořídit fotku pro co nejvěrnější podobu, najdete v článku o výběru fotky. Další odpovědi o postavách jsou na stránce nápovědy.

Chcete vidět hotovou knihu, než se rozhodnete? Prolistujte si naše ukázkové knihy.