Hledání pokladu v hlubinách🐙

Příběh začíná v průzračné teplé vodě, kde čeká želva. Potom se stránku po stránce noří hlouběji. Nejprve propluje s dítětem korálovým útesem, kde kolem míhají ryby všech barev jako malá svítící okénka, a pak nad loukou mořské trávy, která se vlní v proudu. Želva se občas musí vynořit, aby se nadechla, a dítě zatím čeká u kamene a samo se rozhlíží kolem.

U potopené lodi žije chobotnice. Je tak plachá, že změní barvu a schová se do starého hrnce pokaždé, když se někdo přiblíží. Truhlu viděla, ale bojí se říct, kde je. Hádanku vyrytou na víku může vyřešit jen dítě díky něčemu, co samo ví. Odpověď ale neprozradíme.

Tento nápad potěší děti, které se ve vaně cachtají nejdéle ze všech, šnorchlovaly na dovolené nebo dokážou celé hodiny stát před akváriem. Hodí se i pro dítě, které se moře trochu bojí, protože želva je klidnou průvodkyní po celé cestě do hlubin.

Tříleté dítě se může těšit z barev, rybiček, na které může ukazovat, a přátelské želvy, která říká: „Pojď za mnou.“ Osmileté může sledovat vodítka od chobotnice, prozkoumat místnosti na lodi a zkusit rozluštit hádanku dřív, než otočí stránku.

Sourozenec se může stát potápěčským parťákem a rodinný pes může plavat s nimi jako zvědavý tuleň. Má-li dítě vlastní potápěčskou masku, ploutve nebo oblíbené plavky, popište je, aby se mohly objevit na obrázcích. Pokud jste nedávno byli na pláži, může ponor začít právě tam.

Po čtení se zamyslete, co byste sami uložili do truhly, kterou někdo najde za sto let. Dejte do krabice obrázek a dopis a schovejte ji dozadu do skříně. Popovídejte si také o tom, proč se želva musí vynořovat: dýchá vzduch stejně jako vy.